SIBIŘSKÉ KOSATCE - tato skupina zahrnuje 11 botanických irisů a jejich hybridy, zejména z druhů iris chrysographes a iris sibirica - kosatce sibiřského, který roste i u nás. Druhy této skupiny se pěstují jako nenáročné trvalky. Dorůstají do výšky 50-130 cm. Barva květů je převážně modrá, fialová, purpurová a bílá, vzácněji lila, růžová a žlutá. Kombinace více barev jsou zatím vzácné, ale poslední dobou již bylo introdukováno několik desítek odrůd v kombinacích jako amoeny, bicolor, dokonce i jako plikáty. Standardy jsou užší, faly většinou velmi široké. Pod bliznovým lalokem mají faly bílou nebo žlutou kresbu doplněnou žilkováním. Mnohé kultivary mají tenký stříbrný lem, novinky pak mají zvlněné, tuhé a odolné květy. Sibiřské kosatce mají něžné, drobnější květy. Rychle však vytvářejí bohaté trsy s velkým počtem kvetoucích lodyh. Trávovité listy těchto kosatců budí dojem trsů okrasných travin a tím celoročně navozují estetický účinek. Odkvetlé lodyhy se střídají, aby tvořící se semena neoslabovala rostliny. Lodyhy se suchými semeníky lze přitom použít do suchých vazeb. Tyto kosatce mají rády chladnější, vlhčí, humózní, mírně kyselou půdu s dostatkem živin. Dobře rostou i v polostínu. Rozsazují se po odkvětu, třeba i po deseti letech. Využívají se jako solitery či záhonové květiny, které sázíme 40 cm od sebe. Patří k nejvděčnějším a nejméně náročným rostlinám. Oblíbí si je všichni, kteří dávají přednost přírodním formám květin. Nejlepší zakrslý kosatec každý rok obdrží Morgan-Woodovu medaili. V našich podmínkách jsou sibiřské kosatce naprosto bezproblémové.