Kaly

Tyto exotické květiny botanického názvu zantedeschia pocházejí z Jižní Afriky. Křížením vznikly hybridy barevných odstínů od žlutých a oranžových až po růžové a červené, včetně hnědých i téměř černých. Bílé odrůdy jsou u nás známé, barevné kultivary velmi málo. Ačkoliv se bude zdát na první dojem, že jejich pěstování je obtížné, není tomu tak. Jak se jednou „uchytí“, bude se jednat vždy o každoroční rutinní pěstební záležitost, kterou zvládne i začátečník, natož zkušený zahrádkář. Kaly podrodu aethiopica již pěstovaly naše prababičky za okny v místnostech. Jsou pěstitelsky nejméně náročné a potřebují více vody. Vedle druhu s čistě bílými květy nabízíme i sorty s květy zelenými, dokonce i růžovými! Pěstují se v nádobách bez odtokového otvoru. Listy mají sytě lahvově zelené bez bílé kresby. Ostatní kaly mají listy bohatě a zdobně bíle mramorovány. Ty se mají pěstovat v květináčích s minimálním odtokovým otvorem na jeho dně, protože musí mít stále vlhko, ale daleko vitálnější trsy s vybarvenějšími a většími květy se vypěstují venku ve volné půdě. Hlízy kal je však nutno předpěstovat doma v květináčích a potom v květnu opatrně vyklopit a nasázet na venkovní stanoviště, nejlépe k jezírkům či mokřejší stanoviště. Sází se do směsi rašeliny a písku asi 5 cm hluboko. Zpočátku se zalévají mírně a až po vyrašení lístků se zálivka stupňuje. Zpočátku stačí teplota okolo 14 stupňů, která hlízy „nastartuje“. Ve stádiu růstu se přihnojuje 1x týdně, v období květů i 2x týdně. Po odkvětu se sníží dávky vody (u sázených v květináčích) a v měsíci říjnu se hlízy vyjmou. Po očištění se hlízy kal skladují nejlépe v suché rašelině asi 3 měsíce při teplotě 5-10 stupňů. Tyto trvalky nesnášejí sluneční úpal, zejména na jižních stranách a v osluněných nádobách. Pokud se hlízy máčí nebo moří, musí se každá hlíza mořit samostatně a roztok již dále nepoužívat! K dispozici jsou veliké cibule, ze kterých vyroste několik květů.